Rozmonžování rostlin
Jsou dva základní způsoby rozmnožování rostlin.
První je generativní, tedy přirozený. Ze stávajících rostlin formou semen vzniká nová generace, zcela nová rostlina, která nese informaci o svém okolí a jeho podmínkách od svých rodičů a na tyto podmínky se snaží co nejlépe adaptovat – vyvíjí se.
Druhým způsobem je množení vegetativní, kdy se nějakým způsobem vytváří nová rostlina z rostliny stávající – roslina se neustále kopíruje bez vývoje. Zde je spousty možností, jak toho docílit. Nová rostlina je pouze klon rostliny mateční s naprosto stejnými vlastnostmi.
Množení semeny
Nejpřirozenější způsob množení rostlin. Pouze při množení semeny je každá rostlina, rostlinou zcela novou. Potomkem svých rodičů, novou generací, skrze kterou probíhá vývoj života. Rostlina dostává informace v genech od svých předchůdců o okolních podmínkách, snaží se jim co nejlépe přizpůsobit a adaptovat se na ně. Množení skrze semena má v souhrnu za následek zvyšování odolnosti rostliny a zvyšování její vitality. Pokud je nám tento přístup blízký, je nejvhodnější každý rok sbírat semena a další rok je vysít. Když jsou z vysetách semen rostliny dospělé a mají plody, z nejsilnějších rostlin a nejlepších plodů vzít semena a pokračovat dál a dál v tomto koloběhu…
O probuzení semínek najdeš více zde: Klíčení semínek. Postup je víceméně vždy podobný, ať už jde o zeleninu nebo stromy, jen ty stromy budou klíčit déle, než rajčata. Může jít o týdny, v některých případech dokonce měsíce.
Vždy bude hrát důležitou roli udržení správné vláhy substrátu a vhodná teplota, která klíčení urychlí.
Některá semena také potřebují stratifikaci – jedná se o určitý čas (běžně cca 2 měsíce), kdy je semeno vystaveno chladnějším podmínkách, třeba jsou v ponechána v ledničce. Semeno tímto způsobem dostane informaci o tom, že již uplynula zima a může bezpečně vyklíčit.
Množení řízkováním
Množení rostlin metodou řízkování probíhá odběrem malých vrchní výhonků z mateční rostliny.
Odebraná část – řízek, bývá velká kolem 10cm – 20cm. Za mateční rostlinu je považována kterákoli rostlin, z které odebíráme řízek. Mateční rostliny by měli být vždy rostliny zdravé a silné. Nakonec vytváříme pouze kopii, takže hledáme nejvhodnějšího kandidáta pro kopírování.
Odběr se provádí za chladnějších dnů, nebo z rána, aby v odebrané části rostliny bylo co nejvíce vláhy.
Ideální místo odběru je, přechod mezi mladou zelenou částí do části dřevité.
Po odběru se čistým ostrým nožem seřízne stonek na 45°, abychom co nejvíce zvětšily plochu, kterou bude rostlina přijímat vláhu. Ideální je pak použití kořenového stimulátoru, který urychlí zakořenění. Na výběr je z mnoha varianty, ať už práškové, gelové nebo tekuté.
Takto připravený řízek poté umístíme do půdy, květináčku s hlínou (rašelina, perlitem, kokosem, pískem) nebo skleničky s vodou. Řízky jsou píchány do hloubky jenž odpovídá polovině řízku.
Pokud jsme zvolili hlínu, musíme jí udržovat neustále vlhkou. Když jsem zvolili vodu, je potřeba jí každých pár dnů vyměnit.
Voda bude obecně lepší pro kořenění bylin a substrát pro keře. Keřům trvá zakořenení mnohem delší dobu a ve vodě by pravděpodobně začali zahnívat dříve, než by stačili pustit kořeny. U bylin to bude třeba jen pár týdnů.
Řízkování do substrátu je vhodné pro většinu keřů a trvalek.
Řízkování do vody je hodné pro byliny, některé trvalky a liány, nebo popívané rostliny.
Obecně, rostliny které koření delší dobu je vhodnější množit umístěním do hlíny.
A kdy řízkovat?
Odpověď je opět relativní, záleží na okolních podmínkách. Pro množení řízkováním je nejpodstatnější, aby rostlina neuschla.
Potřebujeme tedy udržet dostatečnou vláhu uvnitř rostliny, která nemá kořenový systém a má omezené možnosti příjmu vláhy. Vždy nám tedy půjde o vztah mezi vlhkostí a teplotou, viz. kapitola VPD: Jak vypěstovat silné sazenice.
Čím vyšší je teplota, tím více vody rostlina odpaří a tím více vody musí vypít. Pro nás to znamená, čím vyšší je teplota, tím vyšší musí být okolní vlhkost rostliny, aby se nevysušila. A také čím nižší je teplota, tím méně vody rostlina odpařuje a vlhkost pak může být nižší.
Můžeme také odebráním listů zmenšit plochu, kterou rostlina odpařuje vodu.
Horké léto je nepříznivé pro řízkování bez zvýšení vlhkosti. Pokud máme skleník, malý fóliovníček, nebo mini množárenský skleniček, nebude to pro nás problém. Je ale potřeba dohlédnout na občasné důkladné větrání, protože vysoká vlhkost přeje tvorbě plísní.
Naopak podzimní až zimní řízkování půjde hladce bez ovlivňování okolí. Nižší teploty přejí i nižší okolní vlhkosti. Po odpadu listů budou mít řízky keřů přes zimu dost času na zapuštění kořenů.
Obecně se pak dělí řízky na:
Bylinné řízky
Odebírají se koncem července až srpna (druhá míza). Jde o letošní přírůstky, které jsou odebírány, jakmile jsou dostatečně dlouhé a vyzrálé. Odebírané jsou vrcholové řízky.
Dřevité řízky
Měly být odebrány v průběhu vegetačního klidu, od prosince do března. Řízky jsou vloženy do země pod úhlem 60° a na horní pupen je nahrtnuta zemina. Horní pupeny jsou tak chráněny před zamrznutím, spodní část je blízko povrchu, teplo na jaře stimuluje růst kořenů. Řízky mohou být uloženy v písku, pilinách, kokosovém substrátu a udržovány přes zimu v chladném sklepě. Na jaře jsou svazky vyjmuty a umístěny do záhonu asi 3 centimetry od sebe, z půdy vyčnívá pouze nejvyšší pupen. V létě řízky vytvoří kořeny a na podzim jsou připraveny jako sazenice.
Množení hřížením
V přírodě je hřížení je způsob rozmnožování rostlin, kdy se části větve dotýkají země, v tomto místě zapouští kořeny a vzniká tak nová kopie rostliny.
Hřížení obyčejné
Jedna rostlina, jeden silný výhon.
Hřížení vlnovité
Výhon se několikrát noří do půdy a nad půdu. Je vhodný pro rostliny s dlouhými výhony.
Hřížení paprsčité
Z matečné rostliny je vloženo do rýh několik letorostů. Ohýbá se v narašeném stavu a letorost se nezahrnuje. Počká se až vyrašené letorosty dosáhnou 15–20 cm a zahrnou se jemnou zeminou. Do konce srpna ještě jednou nahrneme. Výhodou je velký počet získaných nových rostlin, ale jsou slabší.
V místě zahloubení je nutné rostlinu přichytit k půdě.
Je vhodné zejména pro angešt, rybíz, ostružiny, maliny, popínavé rosliny, ale i mnoho dalších.
Jednoduchá metoda, která kromě prvotní akce nevyžaduje další pozornost. Počet rostlin, které získáme závisí na místě, které máme pro hřížení k dispozici kolem rostliny, kterou budeme množit a na jejím vhodném vzrůstu.
Množení vzdušným hřížením
Stejný princip jako hřížení, ale místo toho, aby se větev ohýbala do země, se země přisune k rostlině.
Tímto způsobem množíme špatně množitelné druhy. Na větvičce se vytvoří poranění, narušení kůry, z kterého vyroste budoucí kořen, nebo se přiškrtí drátem. Místo se obalí zeminou a následně se zaklapne do rozmnožovací koule, nebo se jiným způsobem utěsní. Substrát udržujeme trvale vlhký – do koulí při deštích vtéká sama voda.
Růstové hormony, které jsou vytvářené v listech a vrcholech rostliny nemohou dobře proudit do kořenů, přes překážku způsobenou poraněním, nebo zaškrcením. Hromadí se nad poraněním, kde působí na růst kořenů.
Po zakořenění větvičku odřízneme a zasadíme samostatně.
Výhodou je, že lze takto množit i rostliny, které špatně koření. Tímto způsobem množení můžeme získat i poměrně velké rostliny.
Množení dělením
Jeden keř se rozsadí na 2-4 rostliny, podle toho, jak lze dělit kořenový systém rostliny. Ponecháme na kořenech pouze mladé větvičky a zmenšíme nadzemní část.
Nevýhodou u keřů je nutnost rostlinu celou vykopat s poměrně malou odměnou ve formě jen několika málo rostlinek.
U jahod naopak velmi rychlé a snadné množení, ideální pro podzimní výsadby podrostu do jedlého lesa, kde je zapotřebí velkého počtu sazenic.
Množení odkopky - kořenové výmladky
Rostliny, které odnožují přímo vybízejí k množení. Z kořenů stávající rostliny kus vedle vyrůstá nová rostlina. Přerušením kořene z mateční rostliny získáme sazenici, která má již kořenový systém a může být ihned zasazena.
Nevýhodou je, že se odkopky se tvoří tak nějak samy, kde chtějí a kdy chtějí, bez naší vůle – ať chceme, nebo ne.
Množení oddělky - kopčení
Rostliny vysazené na dno brázdy, nebo dolíku se po vytvoření nadzemní části přihrnou zeminou. Nakopčí se a mladé letorosty zakoření. Na podzim se hrůbek odkryje, mladé rostliny odstřihnou a zasadí.
S relativně malým úsilím můžeme získat více řízků, které mohou být i celkem velké. Další výhodou je možnost tento proces každý rok opakovat.
Množení šlahouny
Jahodník vytváří v létě šlahouny, na kterých vyrůstají mladé rostliny, nejprve bez kořenů a po kontaktu s půdou zakořeňují. Pro množení se berou silné dobře zakořeněné rostliny nejblíže od rostliny mateční. Ze šlahounu odebíráme 1-2, nejvýše 3 rostliny.
Dceřiné rostliny můžeme také nechat zakořenit do květináčů, dokud jsou na mateční rostlině. Je pak důležité udržet stále vlhkost substrátu v květináčku.
Roubování
Je spojením dvou rostlin dohromady.
1. Podnož, kořenový systém jednoho stromu, který má nějaké konkrétní vlastnosti, co se týče vzrůstu, mrazuvzdornosti a také do jakého typu půdy bude rostlina vhodná.
2. Roub, tedy část z jiné rostliny, kdy zpravidla roubujeme nějakou ušlechtilou odrůdu pro získání rostliny, která ponese konkrétní ovoce.
Odběr roubu se provádí během vegetačního klidu – prosinec až únor s následným uschováním na chladném místě, třeba lednice, nebo sklep.
V okamžiku, kdy se začne podnož na jaře probouzet, začne nafukovat pupeny, tak se provádí samotné roubování, stále spícího roubu.
Řez provádíme co nejvíce šikmo tak, aby byl na podnoži i odrůdě stejně dlouhý. Po přiložení oba konce pevně svážeme a použijeme štěpařský vosk.
Způsobů, jakým řez provést je mnoho. Aťt už spojení dvou stejně silných větví, roubování do boku, nebo naroubování malých větviček na silnou větev.
Očkování
Podobné jako roubování, ale při očkování se na podnož nepřenáší celý výhon, pouze očko roubu. Z mateční rostliny tedy seřízneme jeden pupen, který ihned přenášíme na podnož.
Na místě, kde budeme vkládat očko do podnože uděláme řez ve tvaru T, poté můžeme pomocí ostří nože opatrně oddělíme kůru vlevo i vpravo a očko zasuneme do vzniklé mezery. Zavážeme a necháme přirůst
Očkování je ideální provádět na jaře. Z přirostlých oček pak vyraší výhony. Výhony rašící z podnože je pak potřeba odřezávat.
