Permakulturní záhony
V čem se liší permakulturní záhonky od těch běžně udržovaných?
Tyto záhony začleňují přirozený vzor vzniku šťavnaté, humózní a kypré země do jejich ročního koloběhu.
Co se zde čeká od člověka? Nic moc, stačí když budeme dodávat dostatek biologického materiálu, nebo jej tam alespoň ponechávat z vyrostlých rostlin a něco vysít, aby bylo co sklidit.
Vznik kypré a humózní půdy
V přírodě vzniká nová půda plná živin rozkladem odumřelých rostlin anebo jejich částí. Čím více biomateriálu, tím silnější vrstva může vzniknout. Pokud bychom po takové půdě dlouhodobě nešlapali a jinak jí nestlačovali lidskou činností, půda by byla kyprá svojí přirozeností stejně tak jako kompost na zahradě. Můžeme to cítit při procházce divokým lesem, kde se běžně lidé nepohybují. Při každém došlápnutí se noha zanoří do měkoučké vrstvy mechu s pocitem peřinky, zároveň nedošlapává na nic tvrdého, člověk by se takovou půdou nechal nejraději obejmout…
Jak se stará příroda o kyprost půdy?
Má na to mnoho nástrojů. Samotné vrstvení odumřelých rostlin, nebo jejich částí vytváří nadýchanou strukturu. Až následný pohyb lidí nebo techniky půdu zhutní. Růst kořenů, jejich odumírání a rozklad funguje jako přirozené hloubkové kypření a načechrávání půdy. Půdní mikroorganismy tomuto procesu napomáhají a sami svojí aktivitou vytváří další mikro prostůrky uvnitř půdy. Pak tam žijí i větší tvorové jako žížaly, broučci a mnoho dalších, kteří se pohybují půdou – tunelují a norují.
My, lidé, pak tak trochu do toho hodíme vidle tím, že celý tento důmyslný systém, který vzniká uvnitř půdy, obrátíme vzhůru nohama.
A čím víckrát to uděláme, tím více se půda stává závislá na tom, abychom v tom pokračovali a opakovali to, protože příroda k tomu potřebuje ničím nerušený klid a mnohem více času, než čas mezi sklizní a zasetím.
Z přirozené fungovaní půdy, které se děje samo se tak stává naše břemeno.
Můžeme si vzít inspiraci z přírody a přenést jí k nám na zahradu. Funguje-li to přírodě výborně na místech, kterých se člověk ještě nedotkl, je pak velkým předpokladem, aby to fungovalo i v naší součinnosti.
Celý přístup je velmi jednoduchý, prostě zkopírujeme co dělá příroda – navrstvíme tolik rostlinného matriálu, kolik můžeme, nebudeme to rýt a necháme to na ní, aby se sama postarala o kyprost země.
Tvary záhonů a cestiček
Různé tvary záhonů a cestiček se snaží pracovat s přijemný designem a efektivním využitím prostoru, abychom měli co největší pěstební plochu a co nejmenší plochu cestiček při zachování praktičnosti pro pohyb mezi záhony.
Při volbě tvaru záhonů je vždy dobré mít na paměti, jak široká by měla být cestička, zda nám stačí, abychom se po ní pohybovali pouze my, nebo byla praktický průjezdná s kolečkem, nebo v případě travnatých cestiček se sekačkou. Případně na jakých místech by bylo potřeba více místa pro otočení kolečka.
Zároveň ne na každé místo musí cestička vést, někde si můžeme vystačit s nášlapy ve formě kamenů, nebo dřeva umístěných do záhonů.
Jak založit záhon - skladba materiálu
K vyplnění záhonů se použije biologické materiál, může být promíchaný s místní hlínou, nebo ornicí, ale pouze s tou kvalitní. Určitě ne s navážkou a jinou hmotou. Také je vhodné umístění takovéto hlíny někam dospod, aby neklíčili semena v ní obsažená.
Začneme položením klád a větví z listnatých stromů. Nejsilnější nejvíce na samé dno a čím tenčí, tím více navrch. Zahrabáním většího množství dřeva do záhonu zvyšuje schopnost půdy zadržovat vodu. Při rozkladném procesu pod zemí se porézní struktura dřeva chová jako houba. Za deštivých období může větší množství zahrabaného dřeva absorbovat tolik vody, že to vystačí i na období sucha a nebude potřeba dodatečné závlahy.
Pokračujeme štěpkou, slámou, kompostem, perlitem, dřevěným uhlím (domeček pro mikroorganismy), listí, tráva, písek, hnůj (do spodních vrstev) – vše co se najde a kdo co dá.
Je dobré se vyhnout věcem s obsahem aktivních semen, nebo je umístit dostatečně hluboko, aby nám v záhonech neklíčilo nic, co tam nechceme mít.
Zakládáme vlastně komposty naležato.
Zakončíme to tím, že vrchní vrstvu zasypeme uzrálým kompostem nebo zeminou (bez semen) a zamulčujeme.
Do takto připravených záhonů můžeme sázet ihned.
Přirozeností těchto záhonků je, že každý rok slehnou a pokud vrstvení nebylo provedeno v opravdu velké vrstvě, tak je potřeba každý podzim záhony nakrmit další vrstvou kompostu a zamulčovat.
Více o tom jak se pravidelně starat o permakultuní záhony viz. Vyvýšené záhony
Jsou tři základní způsoby založení záhonků, každý má své pro a proti. Vždy jde o stejný postup, pouze výsledný tvar a vzhled je odlišný. Nic nebrání tomu, aby se jednotlivé varianty různě kombinovali.
Třeba hlubině zúrodněný vyvýšený záhon.
I. Navršené záhony - hugelkultur
Materiál se vrší na záhony ve tvary dlouhé pyramidy.
Materiál se vrší pod takovým úhlem, dokud sám nepadá.
Při vybudování dvou záhonů vedle sebe může být dobrým nápadem založit kompost mezi nimi a po sezóně jej pouze vyházet na vrch záhonů.
II. Hlubině zúrodněný záhon
Vykope se jáma ve tvaru záhonu hluboká cca 0,5m, ale může být i hlubší. Záleží na nás, co se nám chce a na množství materiálu, který máme k dispozici na zaplnění. Celý proces vrstvení se udělá v zemi, až se navrší „hrobeček“.
Výhodou je, že takto zúrodněný a nakypřený záhon nebude prosychat a bude brát vláhu z okolní půdy. Odpadá téměř potřeba závlahy – možná úplně.
Z této výhody se ale může stát i nevýhoda, na pozemcích s jílovým podložím by se by se hlubině zúrodněný záhon na podzim „napustil“ vodou, která by v něm stála až do jara a celý záhon by zahníval.
III. Vyvýšené záhonky
Postavíme vyvýšené ohrádky, prostor uvnitř nich naposledy zryjeme a poté vyplníme materiálem jako v předchozích variantách.
Jak vysoké vyvýšení stavět? Pokud nemáme jeden nebo dva malé záhonky, ale míříme někam k částečné letní zeleninové soběstačnosti, rádi bychom zahrnuli celý každoroční cyklus s vrstvením kompostu a štěpky, odpovědí bude, vysoké tak, ať do nich můžeme vysypat kolečko. A stejně tak daleko od sebe, ať se mezi nimi dobře manipuluje s kolečkem.
Viz. Vyvýšené záhony
Výhodou je, že jsou vysoké, a není nutné se k ním tolik ohýbat, práce a sběr je pak velmi příjemný. Také dělají přirozenou bariéru pro slimáky, která je ještě může být posílena lepící měděnou páskou. Viz. Škůdci a nemoci.
Nevýhodou je jejich prosychání a nutnost závlahy.
Vhodný materiál pro cestičky
Na výběr je ze spousty možností a záleží zejména na našich preferencích a požadavcích, který pro nás bude ten nejlepší:
tráva, hlína, štěpka, kůra, písek, sláma, dřevo, piliny, štěrk, kačírek, zatravňovací dlažba, klasická dlažba, cihly, kameny.
Pro mě je vhodný takový materiál, v kterém se dá dobře a jednoduše jezdit s plným kolečkem, je prostupný pro vodu, nerozpaloval se slunečním žárem, byl relativně stálý, je přívětivý k bosým nohám a během dešťů se nerozmáčí.